Hniloba včelího plodu

Za hlavního původcem hniloby včelího plodu je považována nesporogenní bakterie Melissococcus plutonius. Mezi další původce je řazena sporogenní bakterie Paenibacillus alvei. 

Nákaza může být do chovu zavlečena při zalétávání včel, loupežemi, roji neznámého původu, infikovanými plásty, úly či včelařskými pomůckami. K infekci dochází alimentární cestou. 

Postižené larvy hynou ještě před zavíčkováním, nejčastěji ve stáří cca čtyř dnů, mívají zachované vzdušnice, postupně pozbývají lesk a získávají žlutou až hnědou barvu. Larvy klesají na dno buňky a mění se ve tmavé, snadno odstranitelné příškvary ležící na dně nebo boční stěně buňky. Dochází ke slábnutí včelstva. Typickým projevem je i mezerovitý plod. 

Léčba se v ČR nesmí provádět. V případě podezření z výskytu této nákazy je chovatel včel povinen hlásit své podezření příslušné krajské veterinární správě. Výskyt hniloby je v Evropě zjišťován např. ve Velké Británii, Irsku, Švýcarsku či Norsku.

Zdroj: SVS ČR

P.S: o něco podrobnější popis nákazy je uveden v knize Včelařství (Vladimír Veselý a kolektiv)