Úl Ležan

Úly ležany jsou dodnes tradičně využívány především maďarskými včelaři. Jejich odlišnost od ostatních typů úlů spočívá v horizontálním uložení. Vnitřní členění může být na takzvanou teplou i studenou stavbu. Úl nelze v čase početního maxima včelstev libovolně rozšířit, ale někteří včelaři i na těchto úlech po úpravách používají medník. To je ale proti duchu koncepce tohoto úlu, která spočívá v předem stanoveném prostoru pro včelstvo a v snadné přístupnosti kteréhokoliv rámku.

Ležan vychází přímo z původní přírodní formy úlu, tj. z vyvráceného kmene – klátu, který si v minulosti i se včelami včelař pomocí koní přivlekl z lesa do blízkosti svého obydlí. Později začali včelaři vhodné kmeny vydlabávat a to především právě do formy ležanů. V dalším období v souvislosti se začátkem používání rámků a dalším pokrokem ve včelařském oboru musel ležan ustoupit před vertikální nástavkovou koncepcí. Nevymizel však ze včelnic úplně a úly ležany jsou zájmovými malovčelaři dodnes využívány a to především při výchově a oplození včelích matek. Mnohdy i při „skladování“ záložních matek a včelstev.

Úly ležany používají i někteří zdravotně postižení včelaři, neboť při provozu na těchto úlech není nutno zvedat tak těžká břemena jako při klasickém včelaření na nástavkových úlech.

Úlová otázka je zdrojem mnoha polemik a třenic mezi včelaři a koncepce ležanu je v moderní době považována za zastaralou. I přesto je možno i dnes v takových úlech s úspěchem zájmově včelařit, pokud však úl včelám poskytne dostatečný prostor. Komerční praxe však hovoří jasně pro moderní nástavkové „stavebnicové“ úly.

Zdroj: Wikipedie