VČELA KRAŇSKÁ

Svůj původ odvozuje z Gorenska, hornaté severozápadní části Slovinska (Kraňsko). Dále zaujímá jihovýchodní Alpy, severní Balkán, údolí Dunaje, na severovýchod sahá až do Karpat. V současné době pronikla do střední i západní Evropy, rozchovává se i v Americe a v Austrálii.

Vlastnosti plemene

Středně velká včela s dlouhými končetinami. Chitin je tmavý s častými výskyty kožovitě zbarvených okrajů nebo celého prvního zadečkového článku. ochlupení je husté a krátké..

Rychlý až velmi rychlý jarní rozvoj plemene končí u některých kmenů již v plném létě. Přezimuje velmi hospodárně. Zvýšená rojivost je známa jen u méně prošlechtěných kmenů. Má dobrý sběrací a orientační smysl, silnou energii letu, využívá dobře jak snůšku nektarovou, tak i medovicovou. Dobře opyluje i využívá snůšku z jetele lučního. Je velmi mírná a klidná při manipulaci s plásty. Je značně odolná vůči bakteriálním nákazám plodu. Málo tmelí. Má vynikající přizpůsobivost.

Prof. Ruttner rozlišil u současné kraňské včely čtyři ekologické typy, a to typ alpský, karpatský, banátský a makedonský. Pro podmínky střední Evropy jsou vhodné však pouze typy alpský a karpatský. Z alpského typu z území dnešního Rakouska pocházejí nejznámější a nejrozšířenější kmeny Sklenar z Mistelbachu, Troiseck ze Štýrska a Peschetz z Korutan.

Vývoj plemenné příslušnosti naší včely

Původní včela na území Čech a převážné části Moravy patřila k plemeni včely tmavé; jihovýchodní Morava již patřila do oblasti autochtonního výskytu včely kraňské.

V polovině minulého století byla původní tmavá včela pokřížena ostatními plemeny, z nichž největší vliv měla včela italská a včela kraňská a některé středomořské kmeny (cyperka, včela kavkazská). Dovozem matek cizích plemen došlo k nekontrolovatelnému křížení (bastardizaci) a konečně i k zániku tmavé včely ve své původní čisté formě. Na sklonku 19. století byl obecně konstatován neúspěch dovozu a špatné zkušenosti s bastardy různých plemen a byl vyhlášen rozsáhlý plemenářský program, označovaný jako návrat k původní tmavé včele. V tomto období zesíli vliv včely kraňské, na první pohled zevnějškem shodné s domácí včelou. Výběrem a vhodnou zootechnikou se rojivost původních kraňských včel omezila a navíc kraňka začala lépe vyhovovat využíváním přibývajících časných snůšek z nově pěstovaných zemědělských plodin. Vliv kraňské včely po první světové válce byl zesílen i dalšími dovozy kraňských prošlechtěných kmenů, které se lišily od dřívějších kraněk jižnější provenience nerojivostí, výbornou aklimatizační schopností a mírností.

Návrat k původní tmavé včele se tudíž nepodařilo realizovat, naopak byl posílen vliv včely kraňské. Z průzkumu vybraných chovů oblastních stanic z let 1965-1966 vyplynulo, že u nás již tmavá včela v čisté formě přestala existovat, a že se exteriér naší včely buď úplně shoduje nebo velice blíží standardu včely kraňské. Srovnávací pokusy, započaté v roce 1967, vyhodnotily rozdíly mezi částečně pokříženou kraňskou včelou našich chovů a mezi a to alpským typem včely kraňské (kmen Troiseck z Rakouska). Výsledky jednoznačně prokázaly přednosti čistého plemene včely kraňské. Předčily naši včelu mírností, klidem při manipulaci, jarním rozvojem, přizpůsobivostí a schopností využívat snůšku z jetele lučního. V rojivosti a ve vnímavosti vůči nosematóze nebyly zjištěny rozdíly. V roce 1970 byla přijata Českým svazem včelařů dlouhodobá koncepce chovu matek, kde byl jednoznačně formulován úkol přechodu k plemeni čisté včely kraňské.

Rozsah chovu, struktura populace

Na území ČR je registrováno celkem více než 50 tisíc chovatelů, kteří obhospodařují asi 500 tisíc včelstev. Strukturu populace včel na území České republiky lze charakterizovat v několika rovinách. Velmi typickou charakteristikou je naprosto rovnoměrné plošné rozložení stanovišť včelstev v hustotě asi 1 včelař a 10 včelstev na km². Při této abundanci včelstev a relativně málo členitému reliéfu krajiny se nedá izolovat žádná oblast od okolí.

Druhou rovinou charakterizující populační genetiku včely medonosné je samotný princip biologie reprodukce. Přestože včela medonosná volně v přírodě nežije, její rozmnožování, přesněji řečeno páření se děje zcela nezávisle na chovateli naprosto přirozeným způsobem. díky volnému polyandrickému páření včelích matek na trubčích shromaždištích, kdy každá matka se při snubním letu páří ve vzduchu postupně až s 10 trubci pocházejícími z okruhu několika kilometrů dochází automaticky k vysokému stupni outbreedingu. Přes tuto tendenci lze na území našich zemí vymezit oblasti, které se v obraze populace včel poněkud liší, více ve vlastnostech, než morfologicky.

Každou introdukcí včelstva odlišného genotypu do krajiny se tedy okamžitě a nezvratně zamíchají introdukované geny do celé populace včel a dál se šíří. Jedinou možností kontroly páření zůstává inseminace, která je v ČR u včely medonosné dobře zvládnutá, ale je v každém případě technicky náročná.

Stupeň ohrožení

Populace včely kraňské je ohrožena:

• nedovolenými převozy včelích matek, případně včelstev na území chovu kraňské včely z oblastí se zcela odlišným genotypem včel,

• následným křížením s místní včelou a šířením této populace cestou přirozeného páření,

• nepromyšlenou snahou nahradit za každou cenu ztráty včelstev způsobené nezvládnutím chorob zejména u větších chovatelů,

• nízkým zastoupením včelstev s kontrolovaným pářením, tedy inseminovaných matek v chovech.

Přes cílenou osvětu nelze zcela zabránit individuálním pokusům o importy. Transport včelích matek přes hranice je navíc technicky snadno proveditelný a na hranicích prakticky nekontrolovatelný. Snaha o amatérské vyzkoušení odlišných včelích plemen je posilována komerční reklamou a neseriózními články v populárním včelařském tisku a na internetu.

Důvody uchování

Ještě do roku 1980 bylo tradičním rezervoárem prošlechtěných linií včely kraňské Rakousko a severní Slovinko, odkud bylo možné v případě potřeby plemenný materiál dovézt. Vzhledem k individuálním experimentálním importům cizorodého materiálu od počátku 70. let se velmi prudce se zhoršil po roce 1985, kdy v důsledku úhynu masového úhynu včelstev na varroázu, který se opakoval v několika vlnách v následujících letech, doplnili rakouští chovatelé stravy včelstev směsí materiálu nejrůznějšího původu bez velkého důrazu na kvalitu a stabilitu užitkových vlastností. Již v roce 1989 proto konstatoval prof. E. Ruttner, že české země díky soustavné péči o chov včely kraňské postupně přebírají roli země s nejcelistvější populací kraňské včely.

Více než třicetiletá selekční práce spojená se srovnávacími studiemi jednoznačně dokládá vhodnost včely kraňské pro podmínky ČR. Jiná plemena nebo jejich hybridy nejsou vhodnější v našich podmínkách ani jako opylovači, ani z hlediska produkce.

V případě, že by došlo k bastardizaci populace včel, poklesla by úroveň užitkovosti a hrozí i výrazné zvýšení výskytu agresivních včelstev. V hustě zavčeleném terénu ČR (10 včelstev/km²) by to mohlo způsobit vážné problémy.

Zavčelením a přikřížením cizích plemen se prudce zvyšuje nebezpečí rozšíření nových kmenů patogenních mikroorganismů a parazitů. V jiných podmínkách a zejména pak v kombinaci se stávajícími kmeny patogenů prudce vzrůstá virulence a nebezpečí propuknutí klinických příznaků i těch onemocnění včel, která jsou zatím latentní.

Realizace plemenářské práce formou navrženého programu je nevyhnutelné rovněž z toho důvodu, že není žádná čistá rezervní populace včely kraňské v ČR ani v zahraničí. Kraňka je výše popsaným způsobem ohrožena v celém areálu rozšíření.

Vedení evidence

Základem evidence je matrika matek a úlový výkaz na každém stanovišti. Každá matka je označena na hrudi nalepenou identifikační značkou. K práci v Národním programu se přihlásilo sedm oblastních šlechtitelských chovů, vybavených vlastní inseminační technikou, s celkem 359 plemennými včelstvy (stav r. 2002). Dále je ve 42 lokalitách chováno 1619 plemenných včelstev s evidencí původu a kontrololu užitkovosti. Tyto chovy tvoří základnu pro další rozchov F1 generací dcer inseminovaných matek, dodávaných oblastními šlechtitelskými chovy.

Způsoby uchování

Ochrana in situ je zatím jedinou reálnou možností zachování plemene včely kraňské, protože všechny lokality výskytu mimo území ČR jsou stejně nebo více ohroženy. V evropském měřítku jsme nejlépe vybaveni inseminační technikou umožňující jedinou cestu kontroly páření. Kryokonzervace není zatím nikde ve světě metodicky vyřešena.

Plemenitba a šlechtění

Podstatou plemenářského programu je zachování čistoty populace kraňské včely a udržení a postupné zlepšování její chovatelské úrovně. Spočívá v zakládání, udržování, dalším šlechtění a křížení linií, doplněné morfologickou kontrolou rasové příslušnosti matek ve šlechtitelských chovech.

Chovatelským cílem je vyšlechtění včely s dobrými užitkovými vlastnostmi při schopnosti využívat nektarové i medovicové zdroje snůšek, v období jarním, letním i koncem léta. Potřebujeme včelu maximálně přizpůsobivou různému průběhu počasí a rozmanitým stanovištním a provozním podmínkám. Jde o včelu mírnou, pevně sedící na plástech při prohlídkách, relativně nerojivou, na jaře se rychle rozvíjející, s dobrou schopností stavět plásty, s dobrým čistícím pudem a přirozenou odolností proti nemocem a s bezproblémovým přezimováním. Důležité je rovněž správné uspořádání hnízda, vzdušné víčkování zásob, dobrá obranyschopnost včelstva, dobré orientační schopnosti, dlouhověkost včel i matek a úsporné hospodaření se zásobami.

Založení linie – vyhledání matky zakladatelky po rodičích známého původu, vynikajícími vlastnostmi, prověřená kontrolou dědičnosti. Vlastnosti zakladatelky se podpoří a upevní příbuzenskou plemenitbou.

Udržování linie – v chovu se ponechávají jen potomci nesoucí příznivé vlastnosti zakladatelky (tvoří tzv. chovnou linii). Připařování se volí tak, aby nenarůstala míra příbuzenské plemenitby – koeficient inbrídingu nad únosnou hranici (20-25%). To umožňuje vedle upevnění liniových vlastností současně provádět selekci podle užitkovosti včelstev. Při vyšších hodnotách míry inbrídingu se zřetelně projevuje inbrední deprese (pokles vitality, síly a užitkovosti).

Šlechtění linií – prošlechtěné linie lze v čisté podobě udržovat jen omezený počet generací. Doba udržení závisí na počtu matek použitých jako rodiče pro odchov potomků v jednotlivých generacích. Čím více je rodičů, tím pomalejší je nárůst inbrídingu.

Kontrola užitkovosti

Medná užitkovost : hodnotí se množství vyprodukovaného medu v dané sezóně případně odděleně v jednotlivých snůškách roku, jako součet produkce medu vytočeného + odebraného v plástech + ponechaného v úlu. Subjektivně se pomocí čtyřbodové stupnice hodnotí další vlastnosti:

Speciální testy:

Sledování čistícího chování včel

Ze souvislé plochy zavíčkovaného plodu se vykrojí trojúhelníček o straně asi 50 mm orientovaný plochou dolů. Výkrojek se zmrazí a po několika hodinách nebo druhý den se rozmrazí a vloží zpět do otvoru v plástu, odkud byl vzat. Včely plást opraví. Pokusnou plochu kontrolujeme každý den až do vyčištění všech buněk, hodnocení je na základě denních záznamů o počtech vyčištěných a nevyčištěných buněk.

Jednodušší metoda vychází ze dvou kontrol 24 a 48 hodin po zásahu. Při první kontrole se typují včelstva, která mají již vše vyčištěno a taková jsou vhodná pro rozchov. Nejcennější jsou ta, která v opakovaném testu vždy vše vyčistí do 24 hodin. Při druhé kontrole se orientujeme na včelstva, která ještě nevyčistila mrtvý plod a z dalšího chovu je odstraňujeme.

Pro srovnatelnost tesů je třeba pokusnou plochu umisťovat do stejného místa plodiště a volit stejně starý plod. Měření je nutné opakovat minimálně 3x v sezóně a vyřadit hodnoty testu, pokud se výrazně ochladí nebo zhorší počasí.

Varroatolerance – vyhledávání včelstev aktivně poškozujících roztoče Varroa

Do včelstev se vloží v období červenec – srpen – září podložky, opatřené dvojitou sítí proti vynášení roztočů, které se v maximálně týdenních intervalech vyhodnocují a čistí. Vyhodnocení se provádí spočítáním padlých samiček Varroa a jejich prohlídkou pod preparačním binokulárním mikroskopem. Typickým poškozením jsou utrhané končetiny, prasklý nebo promáčklý krunýř. Zjištěné nálezy poškozených roztočů je třeba doplnit o počet roztočů, který ve včelstvu v tu dobu byl, získaný součtem průběžných spadů s počtem spadů po ošetření Gabonem nebo fumigací. Poměr poškozených roztočů se vyčíslí v procentech k celkovému počtu.

Souhrnným vyhodnocením všech posuzovaných vlastností a v návaznosti na předchozí sezónu se matky zatřídí do pěti skupin:

• plemenné matky podrobené KU včetně testů na dcerách aspoň na dvou stanovištích

• plemenné matky použité jako zdroj trubců

• plemenné matky podrobené hygienickým testům

• inseminované plemenné včelí matky odchované v běžném roce a usazené ve vlastním chovu

• plemenné včelí matky odchované v běžném roce a usazené ve vlastním chovu